iMcSport.cz

Skateboarding se „narodil“ někdy v šedesátých letech v Kalifornii, surfaři vymýšleli, jak si zajezdit, když nejsou vlny, nebo jsou naopak moc velké. Surfová prkna zmenšili a přidělali k nim kolečka. A vyrazili do ulic, takže se brzy stali trnem v oku běžné populaci.

„Sidewalk surfing“, nebo-li surfování chodníků. Tak se původně nové kratochvíli šedesátých let říkalo. Skyp Frye, David Nuuhiwa, Mickey Muňoz – velká jména surfování, která se zasloužila o rozvoj skateboardingu, jenž záhy začal konkurovat klasickým sportům vyžadujícím tělocvičny, stadiony, drahé vybavení. Riderovi stačí deska s kolečky a právě ta ulice, která poskytuje dostatek překážek, na nichž se dají dělat nejrůznější triky. Rostoucí popularita tohoto sportu zasáhla průmysl, který začal chrlit vybavení. A velké firmy začaly sponzorovat jezdce, takže se záhy objevili první profesionálové. 

Jenže jedno zůstalo při starém. Mekkou českých skateboardistů je pořád místo, kde stávala olbřímí nechutná socha diktátora Stalina. Tam se scházeli krotitelé skejtů před lety, scházejí se tam i teď. „Bylo to první místo, kde se jezdilo. Pražští skateři ho berou, když to přeženu, za svůj domov. Jezdí se tam furt, třebaže město chtělo tuhle plochu zastavět,“ říká Tomáš Rejman, jehož firma Mystic stojí za rozvojem tohoto adrenalinového sportu v Čechách a který provozuje největší a nejlepší skatepark na Štvanici.

„Skateboarding je velmi náročný sport a tím poskytuje mladým lidem úplné vyžití, podporuje vnitřní disciplínu, rozvíjí kladné stránky osobnosti a zpestřuje stereotypní a neosobní život ve velkoměstech,“ píše se na mysticskates.cz. Kdo si jednou vyzkouší ježdění na skejtu, pozná, že je to pravda. A většinou tomu propadne, upíše se skejtařskému čertu na podstatnou část života.

Fotbal, nebo hokej? Skateboard!

Fotbal, nebo hokej. Před tímhle rozhodnutím stojí většina malých kluků. Tyhle dva sporty jsou v Čechách stále nejpopulárnější a otcové by ze svých synů chtěli mít nové Jágry či Nedvědy. Jenže děti mají své představy a ty se s těmi rodičovskými mnohdy neslučují. Třeba jako u Tomáše Stejskala, sedmnáctiletého jezdce z Prahy.

„Fotbal hrál můj táta, vždycky mě k tomu nutil a já ho nesnášel,“ přiznává mladý skater. Hrával florbal, možná na truc tátovi. „Až k nám do třídy přešel jeden kluk, který skejtoval, tak jsem si k Vánocům přál skate a začal jezdit. To mi bylo dvanáct třináct,“ vzpomíná na své začátky talentovaný jezdec. Jeho doménou je street, tedy triky na překážkách, který vychází z ulice. Z místa, z něhož skateboarding vzešel. Možná i proto považuje Tomáš za jedno z nejlepších míst na ježdění bývalý Stalinův pomník. 

„Jasně, tam je to nejlepší. Začal jsem tam jezdit, je to prostě dobrý místo. Pak ještě skatepark na Štvanici. U Národního divadla už se nejezdí, z hodně míst nás vyhazují policajti,“ povzdychne si. Bazény, jako je třeba ten ve Strašnicích, mu nevyhovují. „Ty já nejezdím, stejně tak ani rampy,“ přiznává kluk, který by se chtěl jednou skateboardingem živit. „Stát se profesionálem, to bych chtěl. Jezdit závody, točit video, fotit. Už teď mám od sponzorů docela dobrej budget, nemám proč si stěžovat.“ Dokonce i rodiče překousli, že si oblíbil skateboarding, pouliční zábavu. „Naši byli ze začátku proti, ale jak jsem získal první sponzory, tak to máma začala trošku chápat,“ usmívá se Tomáš Stejskal, jenž by se jednou rád podíval do skateboardového ráje. „Chtěl bych jet do Los Angeles, ale na to je potřeba dost peněz. Věřím, že se tam podívám.“

Skatepark podle T. S.

Skateparky rostou po celé republice jako houby po dešti. Největším machrem na jejich zhotovování je partička mysticconstruction. Ti dokáží udělat malý plácek pro pár překážek, stejně skvěle vyšvihnou i tak velký park, jaký je na Štvanici. Prostory pro street, rampy i pooly (bazény) jsou jejich doménou. Co by nemělo ve správném parku chybět? „Nějaká bedna z bengu, pak pyramida s rohama, rail, šikmej rail a schody. To je tak asi všechno,“ vyjmenovává Tomáš Stejskal důležité věci. Pak už stačí pořídit komplet na ježdění. „Ten ve skateshopu přijde tak na pět tisíc korun,“ dodává. Skateparků je dost, prkno by také bylo, teď už stačí vyrazit pilovat triky. „Někdy to přijde hned, jindy to trvá dvě hodiny, dva dny. Důležité je být trpělivý,“ radí novým adeptům skateboardingu Tomáš Stejskal.

Kdo chce třeba právě teď o prázdninách zjistit, jaké jsou lokální parky, může si je najít třeba na www.skate4you.cz, nebo na www.mysticconstruction.cz.