OLYMPIÁDA: ČESKÉ HVĚZDY, NADĚJE A SNY

27. 1. 2010

Šéfové Českého olympijského výboru (a spolu s nimi asi i většina fanoušků) věří, že naše největší výprava v historii zimních her, která by měla čítat 88 členů, vynese i nejbohatší sbírku cenných kovů. Zatím jich nejvíc zacinkalo za dob Československa v Sarajevu 1984 – šest, a pro samostatné Česko před čtyřmi lety v Turíně – čtyři…

Optimismus je na místě, jisté šance tu jsou. Celkem 86 sad medailí bude ve Vancouveru viset ve vzduchu, bude stačit je jen utrhnout. Kdo z Čechů má největší šanci přivézt placku a ještě si vydělat slušný balík peněz v podobě prémií za medaili? Za zlato je 1,5 milionu Kč, za stříbro 700 000 a za bronz 400 000 kaček. A za to už se dá pořídit leccos. Tak jaké jsou největší české naděje? Představujeme ty největší – ale tři z nich tu chybí – „boulařka“ NIKOLA SUDOVÁ a biatlonistka VERONIKA VÍTKOVÁ, ty už dostaly prostor ve stálých rubrikách na předcházejících stránkách, a pak snowboardcrossař MICHAL NOVOTNÝ, jehož jsme už představili v minulém čísle.

 

TUTOVKA?

MARTINA SÁBLÍKOVÁ!

Potkáte se na ulici a máte dojem, že jí musíte pomoct s taškou do školy. Že ji neunese. A vůbec, že potřebuje chránit, aby se na ni někdo nevytahoval. Jenomže tahle holka má páru za dva. Dokáže si poradit sama a zastala by se určitě i slabších kluků.

 

Rychlobruslařská královna Martina Sáblíková předjíždí mnohem starší soupeřky, statné almary se stehny jako špalky a plícemi jak obrovské měchy. A tutově by předhonila i nejlepšího bruslaře v lecjakém hokejovém týmu. „Jenže to bych nesměla přešlapovat doprava, v tom případě bych si totiž namlátila a nikam nedojela,“ pochybuje se smíchem drobná dvaadvacetiletá dívka, která je momentálně nejlepší na světě.

 

A má pravdu, v tomhle sportu se jezdí na jednu stranu, v táhlých obloucích ledové dráhy tak přešlapujete výhradně doleva. Možná jste to nevěděli, ale každý už dneska ví, že na drahách rychlobruslařských oválů rozhodně nekrouží větší hvězda.

 

Nože jsou ostré jako břitva a jak jsou dlouhé… Kdekdo by se přizabil, ale Martina překládá nohu přes nohu, že to vypadá elegantně, a hlavně, že to jde samo. Jezdí strojově, technicky přesně, jako metronom ukrajuje rukou sekundu po sekundě ze svých rekordních časů a její styl je radost sledovat. I lehoučký vánek nad zamrzlým rybníkem je proti ní upachtěný břídil.

 

No, však také techniku pořádně piluje. „Někdy ujedu padesát, někdy dokonce sedmdesát kilometrů za den. Ale to je v nejostřejší přípravě,“ vypočítává jakoby nic. Pak si vleze pod činku a se stokilovým železem na zádech dělá dřepy. Deset, dvacet, třicet. Jen si to zkuste, převalíte se jako bezmocný brouk na krovky. Má sílu, že by mohla uzvednout třeba i zlato ve Vancouveru. Jéje, to by jí slušelo. Pověsí na krk jednu? Nebo hned dvě placky? „Něco visí ve vzduchu,“ usmívá se tajemně. Nejlíp umí pět a tři kilometry.

 

Užívá si období soustředění, olympiáda je obrovskou motivací a hlavně ji baví, že to s ní prožívají fanoušci. Cítí se jim povinována uspět. „Jsem hodně natěšená. Na medaili. Přece vám nebudu kecat. Myslím si na ni. A vůbec ne tajně,“ říká rezolutně a není pochyb, že to myslí smrtelně vážně.

 

Před pár týdny vyhrála v norském Hamaru mistrovství Evropy ve víceboji, je nejuniverzálnější ze všech. Už podruhé je komplexní evropskou šampiónkou. A loni se stala i mistryní světa ve víceboji. Sbírá úspěch za úspěchem. „Jo a ještě jsem loni odmaturovala, to považuji za veliké vítězství,“ chechtá se. Uvědomí si, kolik úsilí jí stálo, než se prokousala k Vancouveru. Kolik hodin jen šoupala ponožkama po prkně. Abychom si rozuměli, to je taková laminátová deska doma v obýváku…

 

Bílé rychlobruslařské prkno, ležící na zemi, je momentálně její imitací závodního ledu. Měří přes dva a půl metrů a na krajích má zarážky ze dřeva. Všechno vyrobené ručně. „Když je venku hnusně a trenér se bojí, že bych na rybníku nastydla, tak jezdím doma v pokoji.“ Nechte si to vysvětlit: Češi mají několikanásobnou mistryni světa, jenže nemají ani jedinou krytou dráhu… A jak to tedy chodí? Příprava k tréninku je prostá: „Naleštíš prkno prontem proti prachu, otřeš ho a jedeš.“ Pěkně od kraje ke kraji, na nohou speciální pletené ponožky od babičky, v rychlobruslařském posedu. Trenér diktuje buď dvouminutové, nebo pětiminutové sekvence. „Ještě potřebuju zrcadlo, abych na sebe mohla koukat. Ne, že bych se sama sobě líbila, ale budu kontrolovat posed a technické chyby.“

 

Ta má ale starosti, řekne si kdekdo. Málo se ví, že ještě nikdy nebyla na diskotéce. Prostě ji to nebaví. Že skoro žádný film nedokouká doma u televize do konce, protože usíná únavou. Že její život jsou jen cesty, tréninky, závody. A vlastně i stupně vítězů.

Už je to pravidlo. A tak to vlastně za to všechno stojí, ne?
Martino, držíme ve Vancouveru palce!
 
 

 

A KDO DÁL?

LUKÁŠ BAUER?

Nejdřív 15. února 15 kiláků klasicky, o dva dny později sprint, 20. února skiatlon, 24. štafeta a poslední únorový den 50kilometrová trať. Tahle porce závodů čeká na Lukáše Bauera, české eso mezi běžci na lyžích. „Stříbrných už mám z velkých podniků doma dost. I když bych si samozřejmě vážil jakékoliv medaile, tak mám rád nejlepší výsledky,“ vyhlásil horal z Božího Daru útok na olympijské zlato. Tuhle sezonu dokonce zaštítil mottem: „Cesta ke zlatu.“ 800 hodin tréninku, 10 000 naježděných kilometrů. Lukáš se tedy rozhodně nefláká, i když mu lehce haprují průdušky a kvůli nachlazením musí vynechávat trénink.

 

Na svém cíli však nic nemění. „Hlavním závodem bude padesátka s hromadným startem. Tam vidím největší šance. Pokud ale budu zdravý, pojedu i ostatní,“ plánoval Bauer. Jeho trenér Miroslav Petrásek jen přitakával: „Je schopen jet a uspět!“ Uvidíme toho osmadvacátého…

 

Po fantastickém vítězství na věhlasné Tour de Ski byl Lukáš zahraničními odborníky pasován na největšího favorita pro olympijské boje v bílé stopě. Už se těšíme na skvělou podívanou!

 

ŠÁRKA ZÁHROBSKÁ?

Vyhrála MS, jenže olympijská medaile je ještě o něco víc. Sjezdařka Šárka Záhrobská po dlouhých letech začala jezdit bet táty, jenže se letos věnuje synovi Petrovi. Potřebovala novou motivaci, výzvu. Teď jí trenéra dělá Antonín Strach, jenž vedl její kondiční přípravu. A spolu chtějí uspět ve Vancouveru. Šárčiným dnem D je 26. únor, kdy je v olympijském programu slalom. To je její hlavní disciplína, jak potvrdila už na konci listopadu, kdy vyhrála závod Světového poháru v Aspenu.

 

Mezi slalomovými brankami se dokáže proplétat jako lasička. „Každou medaili budu považovat za úspěch. Olympiáda je ovšem ohromně důležitý a náročný závod. Je to sen každého sportovce, olympiáda má ohromné povědomí u veřejnosti. Můžete vyhrát mistrovství světa, Světový pohár, jenže až olympiádu si bude každý pamatovat. Udělám všechno, abych uspěla,“ vyhlásila Šárka útok na placku z Vancouveru. Pokud jí to nevyjde letos, bude mít šanci ještě za čtyři roky v Soči. „Víc než dvě olympiády nepojedu. Chtěla bych lyžovat ještě tak pět šest let,“ plánuje lyžařka.

 

TOMÁŠ KRAUS?

Skikros má ve Vancouveru velkou olympijskou premiéru. A hádejte, kdo patří mezi největší favority? Fík! Ne však Maxipes, ale usměvavý chlapík z Děčína, který slyší i na tuhle přezdívku. „Olympiáda je trošku zvláštní podnik, novináři a sázkaři chtějí dopředu vědět, kolikátej budu. Je to nepředvídatelný, finále bude boj hlava nehlava, jak se kdo v té vřavě zorientuje. Vyhrát může kdokoliv, o vítězství se nepoperou jen tři lidi,“ mínil Tomáš Kraus, jinak dvojnásobný mistr světa a čtyřnásobný vítěz Světového poháru.

 

 Tyhle úspěchy ho předurčují k tomu, aby se 21. února vyhříval na bedně v záři reflektorů. „Na tuhle sezonu se snažím soustředit trochu víc než na předchozí. Vidím, že to dělají všichni, a já nechci, abych se zrovna teď výsledkově propadl,“ říkal si Fík. Jenže přesně to se mu stalo, na začátku ledna, na šílené ledové trati v rakouském St. Johannu poprvé nepostoupil z kvalifikace.

 

Ani potom ale zbraně nesložil. „Mám ještě dost času,“ věděl před odletem do zámoří (a měl pravdu, hned začátkem ledna se už postavil ve svěťáku na bronzový stupínek vítězů), kde chtěl být už čtyři týdny před olympiádou. „To je tak akorát na aklimatizaci, navíc závody jsou tím nejlepším tréninkem,“ musel vymyslet, jak na Kanaďany, kteří budou doma silní. „Ale také na ně bude velký tlak, a toho bych mohl využít,“ usmál se Tomáš.

 

TOMÁŠ VERNER?

Dnes už si sotva vzpomene, jak moc kalkuloval, zda to byla jen náhoda, či dokonce intuice. Tomáš Verner, žhavé želízko v ohni olympijských medailových nadějí, vsadil na zásadní kartu. Vybral si ke spolupráci pro Vancouver kamarádku choreografku – jak jinak – z Kanady. Ano, Lori Nicholová mu znamenitě vyladila program, aby se co možná nejvíc přiblížil kanadskému vkusu. „Tím jsem udělal pro olympiádu maximum,“ směje se lišácky nejlepší český krasobruslař a mistr Evropy 2008. „Víc už se podbízet nelze,“ uvažuje v lehké nadsázce. „Ale samozřejmě jsem hodně pracoval i na fyzické kondici. A své jízdy zkoušel asi milionkrát.“

  

Tak to chodí u krasobruslařů. Svá vystoupení opakují do zemdlení, chce se říct do zblbnutí. „Hudbu slyším každý den. Třeba desetkrát. Kvůli motivaci. A aby se mi dostala do krve.“ A jízdy se samozřejmě ladí a pilují, až je každý krok i skok dokonalý, Verner má zásadní kusy. Pro krátký program zvolil ústřední hudební motiv k filmu Řek Zorba. Což je vskutku silný emotivní kus. A volnou jízdu ztvárnil do melodické linky kultovního Kmotra. Soundtrack filmové trilogie mu hraje v autě, doma, ze sluchátek do uší. „Bude to velké divadlo,“ předpovídá.

  

Tomáš je komediant. Potřebuje takové kusy. Mafiánský účes, černé rukavice, kravata, černá vesta, bude mít i skvělý kostým. Ledový příběh mafiánské dynastie musí zaujmout. Tomáš jede o medaili 18. února. Uvidíme, zda bude mít tragédie z podsvětí nakonec přece jen šťastnou medailovou pointu…

 

ŠÁRKA PANČOCHOVÁ?

Ještě před pár týdny o ní věděli jen snowboardoví nadšenci, první lednový týden ovšem média vykřičela do světa novinu: Šárka Pančochová může získat ve Vancouveru placku! Proč by ne, když vyhraje Světový pohár…

 

Ale ano, teprve devatenáctiletá dívenka z Uherského Brodu triumfovala v Kreischbergu v U-rampě. Ve startovním poli není moc děvčat, která „diktují“ jako Šárka. Takže je nad slunce jasné, že to může vyjít i na olympiádě. „Je to úlet, vůbec jsem to nečekala. Budu ale muset natrénovat pár nových triků, nechci jet do Vancouveru jen tak,“ plánovala závodnice. „Pracovala jsem na výšce jednotlivých skoků v rampě a na nových rotacích,“ podotkla Šárka, která před sezonou strávila spoustu času v Americe.

 

„Ona tvrdě trénuje, nespokojí se s tím, že je nejlepší v Česku. Chce se prosadit i ve světě,“ chválil ji Martin Černík, nejúspěšnější našinec ve freestyle snowboardingu, jenž Pančochové přispívá radami. „Žene mě kupředu, že mohu být nejlepší,“ vyznala se Šárka. Když se jí zeptáte, čím pro ni snowboarding je, bez váhání vystřelí: „Vším!“ S takovým přístupem by mohla z Vancouveru něco blyštivého odvézt. Magickým datem je 19. únor, finále začne kolem třetí hodiny ranní.

 

HOKEJISTÉ?

Před 12 lety odjížděli hokejisté na olympiádu v Naganu jako mírní outsideři, nikdo jim nevěřil, na vítězství se s nimi nepočítalo. A jak to dopadlo, všichni vědí, z Japonska se do České republiky vrátili „zlatí hoši“. Čekalo je zaplněné Staroměstské náměstí, lidi posílali brankáře Dominika Haška na Hrad. Favorité z Kanady a Ruska utřeli nos, Hlinkova parta s nimi vytřela široké olympijské kluziště.

 

I teď patří tyhle dva celky mezi hlavní kandidáty na vítězství, zvlášť domácí Kanada nechce ve Vancouveru dopustit trapas, že by v kolébce hokeje slavil někdo jiný. Hlavní hvězda českého výběru na to ovšem měla krátce před OH jiný názor. „Všichni je favorizují, ale proč by nemohl zlato získat někdo jiný? Třeba my? Udělám všechno pro to, aby finále Kanada – Rusko ve Vancouveru nebylo,“ prohlásil Jaromír Jágr.

 

Napravit dojem o českém hokeji, s nímž to jde poslední roky z kopce, chce i trenér Vladimír Růžička. „Češi jsou hokejovým národem, touží po úspěchu. Cokoliv jiného než medaile bude neúspěch,“ vyhlásil kouč cíle pro olympijský turnaj. Na cestě musejí Češi zdolat Slovensko, Lotyšsko, Rusko a pak uspět ve čtvrtfinále. Tohle je úkol pro kapitána, tím je Patrik Eliáš s New Jersey Devils. „To je správná volba, Patrik je momentálně naším nejlepším hokejistou,“ vyzdvihl kvality reprezentačního spoluhráče Jágr, poslední pamětník zlata z Nagana. „Ještě je tu Růža,“ zmínil trenéra, s ním před dvanácti roky nastupoval v jedné útočné formaci. Teď tehdejší kapitán propojil zkušenost, rozvahu a mládí.

 

Někomu v sestavě chybějí jména jako Prospal, Hejduk, ovšem kouč si za výběrem stojí. „Nakonec zodpovědnost má vždycky trenér,“ nebál se Růžička prosadit si svou. Teď jen, aby se jeho ruka ukázala být tou šťastnou. Šťastnější než ruce ostatních reprezentačních trenérů. Abychom si 28. února, kdy je ve Vancouveru na programu finále, měli proč v noci zapínat televize.

 

ČERNÍ KONĚ

Největší české favority (včetně „chybějících“ Sudové, Vítkové a Novotného) jsme nabídli na zlatém (snad opravdu bude) podnose, ale sport by nebyl sportem, kdyby to nemohlo být třeba i nějak jinak. Co když se zadaří také někomu jinému? A nemusí to být zrovna na medaili, vždyť i místo v první desítce se cení!

 

Pár kandidátů bychom do seznamu „čekatelů“ na možné překvapení měli: biatlonista Michal Šlesingr, štafeta běžců, rychlobruslařka Karolína Erbenová, skokané Antonín Hájek a Jakub Janda, krasobruslař Michal Březina, sdruženář Pavel Churavý, sjezdaři Ondřej Bank s Filipem Trejbalem… Nakonec, překvapit může i někdo další – klidně třeba bobisté, ani ti zdaleka nejsou žádnými „kokosy na sněhu“ jako jejich slavní filmoví kolegové z Jamajky!

 
Na co se dívat bude každý den. Ale pozor, při televizním maratonu nezapomeňte ani na povinnosti a zábavu – jasně že máme na mysli učení a taky vlastní sportování. Třeba vás pak nějaká z těch příštích olympiád nemine…
 
více na www.olympic.cz
www.ct24.cz/vancouver-2010/
 

Text: Michal Chytil, Petr Kocek, Jan Uhlík

 

OLYMPIJSKÁ ČÍSLA

* XXI. ZOH ve Vancouveru se konají 12.-28. 2. 2010
* Představí se kolem 5500 sportovců z 90 zemí
* Bude rozděleno 86 sad medailí
* Předpokládá se návštěva 1,7 milionu diváků
* Na dodržování pravidel bude dohlížet 650 rozhodčích
* O hrách bude informovat 9600 novinářů
 

NAŠE MEDAILE

Československo
25 (2 – 8 – 15)

Zlato: skokan Jiří Raška (Grenoble 1968), krasobruslař Ondrej Nepela (Sapporo 1972)

 
Česko
10 (3 – 5 – 2)

Zlato: hokejový tým (Nagano 1998), akrobat Aleš Valenta (Salt Lake City 2002), běžkyně Kateřina Neumannová (Turín 2006)