Z hvězdičky hvězdou

30. 1. 2011

Sedmnáctiletá EVA SAMKOVÁ vyhrála loni koncem léta na Novém Zélandu juniorské mistrovství světa ve snowboardcrossu a teď v zimě senzačně vstoupila i do kategorie dospělých – na MS ve španělské La Molině. Vyhrála malé finále a skončila tak na skvělém 5. místě! A to Eff či Krůta, jak se jí přezdívá, bude ještě tři roky závodit i na juniorských MS.  

 

Jak to bylo mezi juniory

 
Povídání o skvělém úspěchu Evy na "dospěláckém" šampionátu přineseme, až se vrátí ze zahraničních cest po závodech, zatím nabízíme povídání, které vzniklo po jejím úspěchu na šampionátu juniorském.
 
 
 
Nový Zéland. Mnozí se do čarokrásné krajiny z trilogie Pán prstenů nepodívají za celý svůj život. Ovšem snowboardistka EVA SAMKOVÁ se tam vydala už v sedmnácti. A když už tam byla, vyhrála v srpnu ve středisku Cardronze mistrovství světa! Šampionát to byl zatím „jen“ juniorský, ale co není, může být. Za pár let bude určitě zářit i mezi dospělými, třeba už na příští zimní olympiádě v ruském Soči 2014. „To je sice ještě daleko, ale chtěla bych se tam podívat,“ přemýšlí už teď Eva.
 
PRKNO MÍSTO LYŽÍ
Studentka z Vrchlabí je živým důkazem toho, že i z malých českých hor lze proniknout do světa velkého sportu. „Začínala jsem ve dvou letech na lyžích. Moc si to nepamatuju, ale myslím, že to bylo v zámeckém parku ve Vrchlabí. Měla jsem takové malé plastové lyžičky,“ vzpomíná na sportovní začátky světová šampionka.
 
   Lyže ovšem záhy letěly do kouta, Eva objevila snowboard. A bylo jasné, že s lyžováním je amen. „Postupem času mě přestalo bavit a hlavně mi vadilo to ranní vstávání. Se snowboardem jsem se moc dlouho netrápila, učila jsem se s naší známou a ta mi hodně pomohla.“
 
JEZDIT A UŽÍVAT SI
Celkem brzy nastartovala svojí sportovní kariéru, i když ze začátku prostě jezdila na prkně. „První závod v crossu jsem pak jela v roce 2009 v Rejdicích. Bez nervozity, já to moc neprožívám,“ prozrazuje svůj recept na úspěch případným následovnicím. Prostě se zbytečně nestresovat a ježdění si užívat.
  
   Eva nebyla vždycky snowboardcrossařkou, jenže disciplína, kdy na trať vyrazí kvartet závodnic, ji uchvátila. „Hlavně svou rozmanitostí, člověk musí v jeden moment zvládat hodně věcí najednou. A hlavně tu jízdu ve čtyřech. Ale zase jinak by to přece nebyl snowboardcross, ne?“
 
 
DOBRÝ TRENÉR, ZÁKLAD ÚSPĚCHU
Ještě, že si zvolila zrovna tuhle disciplínu. Jinak by český sport přišel o senzační úspěch. „Já ale nejdřív ani netušila, že bych na šampionát někdy mohla jet. Natož, že se stanu mistryní světa,“ nemá Eva problém přiznat, že o nějakých úspěších nepřemýšlela. Chtěla jezdit, medaile přišly tak nějak samy. „Ono je důležitý nesedět u počítače a snažit se najít nějaký klub, kde jde jezdit v šatně a s trenérem.
  
    U nás těch klubů ještě moc není, ale moji trenéři už na tom pracují. I když bez peněz je to těžké,“ radí šampionka dětem, jak a kde začít s ježděním. Dobrý trenér je důležitý, posune ježdění o notný kus dopředu. Není potřeba zkoušet, člověk se vyvaruje mnoha omylů. „Občas je potřeba, aby na nás trenér zařval.“ A připomněl, co je třeba udělat. „Protáhli jste si lejtka?“ je prý nejčastější věta, kterou slýchají závodníci od Jakuba Flejšara. Kdyby tohle neřekl, chybělo by jim to.
 
 
ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA
Na otázky je machr i Eva. Pořád do někoho reje. Považuje to asi za svou nejhorší vlastnost. „Pokládání hloupých otázek, to je moje. S touhle vlastností nebojuju. Baví mě, jak to trenéra a ostatní štve,“ přiznává. A co sama opravdu nesnáší? „Když mě někdo plácá přes tváře. To bych vraždila (smích). Třeba můj táta mě tím rád provokuje,“ pokračuje s úsměvem jinak cílevědomá dívka. „Kdybych nebyla cílevědomá, asi bych snowboarding nemohla dělat,“ míní.
 
   A také by nedodělala školu. Uvědomuje si, že je důležitá. „Naštěstí mi učitelé na gymnáziu ve Vrchlabí vycházejí vstříc, mám individuální plán. Sice mám vždycky po měsíci, kdy jsem někde mimo, trošku problém se do toho dostat zpátky, ale tak po třech dnech je to v pohodě,“ říká závodnice, jež se připravuje na závody Světového poháru a také na zimní olympiádu mládeže, která je příští rok u nás doma v Liberci.
 
 
 

Profil

 
 
Eva Samková
Narozena: 28. 4. 1993
Výška/váha: 169,9 cm / 55 kg
Přezdívka: Eff, Krůta
Výbava: snowboard Choc, oblečení Scott
Největší úspěchy:
2011 - 5. na MS ve snowboardcrosuu ve Španělsku
2010 - juniorská mistryně světa ve snowboardcrossu
           12. a 16. místo ve Světovém poháru
2009 - vítězka Evropského poháru
           2. místo na mistrovství ČR
           7. místo v EYOF
Zájmy: saxofon, koně
Internet: Eva je srandistka, koukněte se na  
a poznáte to sami
 
 
 
 
 
Koně mají svou hlavu
Eva miluje hory, asi nikdo by jí nedonutil přestěhovat se do rušné metropole. Možná má i trošku strach, že by ve velkém městě neměla čas a prostor na koně. Kdyby totiž nejezdila na snowboardu, určitě by závodila na koních. Ale jestli by jí to šlo tak, jak nedávno na Novém Zélandu kde se stala mistryní světa, to asi ne.
 
Jsi z Vrchlabí, tedy z hor, nelákalo tě stěhování do velkého města?
„Vůbec, já jsem ve Vrchlabí spokojená. Mně stačí tak den v Praze a pak je toho už moc. Hodně lidí a tak...“
 
Co pro tebe hory znamenají, jak dlouho se bez nich obejdeš?
„Asi pro mě znamenají víc, než si uvědomuji. Je pravda, že v zimě kdykoli chci, tak si můžu jít zajezdit. A to je super! Krkonoše jsou mým oblíbeným místem. V cizině pak ráda jezdím do Saas Fee a na Hintertux.“
 
Nevadí ti v létě závodit na sněhu? Nebo sluníčko moc nemusíte?
„Tak není to úplně normální, ale my jezdíme i v červenci na ledovce, takže už jsem zvyklá. Jinak slunce mám docela ráda.“
 
Jak tedy vypadá tvůj ideální den?
„Při takovém tom jarním nebo podzimním slunečném dni, kdy všechno voní, jít na vyjížďku.“
 
Ty vlastně jezdíš na koni, nechtěla jsi spíš než na snowboardu závodit na něm?
„No, o tom jsem vždycky snila, jenže to je snad ještě náročnější než ten snowboardcross. Tak aspoň chodím k nám na koně a jednou za rok si zajedu hobby závody.“
 
Co tě na koních fascinuje? Nemáš z nich strach?
„Koně jsou úžasní a hlavně hodně citliví. Když cváláte po louce, to je nádhera. Strach, nemám, to bych jinak na nich nejezdila. Baví mě parkúr a jednou bych chtěla mít svého koníka. Ale ono to stojí spoustu peněz, takže musím hodně vydělat.“
 
A poslouchá tě víc snowboard nebo kůň?
„Snowboard je lepší, neodporuje. To koně mají svou hlavu...“
 
 
 
Text Jan Uhlík Foto SLČR, archiv Evy Samkové