Proč kluci milují fotbal
8. 12. 2011
Knížka, jejíž název je v titulku, je k mání čtenářům, kterými by mohli být nejen kluci (i holky) a jejich tátové či mámy, kteří mají s fotbalem co do činění. Ale může pobavit a přivést k zamyšlení i děti a rodiče vyznávající jiné sportovní disciplíny. I když, co si budeme povídat, pro ty fotbalisty je určena především.
22x "Proč..."
Co říci o knize, kterou napsala spisovatelka Zuzana Maléřová a fotografiemi ji doprovodil Vlado Bohdan? Proč vymýšlet vzletné věty, když už byly možná vyřčeny? Nahlédněme do publikace a nabídněme to, co už bylo napsáno a co ji vystihuje asi nejlépe – úvodní slova autorčina.
Předmluva
„Každá hra má své vítěze a poražené. Vstřelený gól v síti znamená radost jednoho a smutek druhého. Góly se dají spočítat. Víme, kdo vyhrál. Zdánlivě.
Když antickému králi Pyrrhovi blahopřáli k vítězství nad Římany, odpověděl slavnou replikou: „Ještě jedna taková výhra a je po nás.“ Vítězstvím ztratil tolik, že právem zapochyboval o jeho smyslu. Někdy výhra prostě není vítězstvím. Protože člověk by neměl vyhrávat za každou cenu.
Vítězství je opojné a krásné, chtěli bychom v něm navždy setrvat. Ne vždy jsme však k němu dostatečně ostražití. Bývá nebezpečné. Oproti tomu se trpkost proher snažíme co nejrychleji zapomenout. Ačkoliv stará indiánská moudrost praví, že porážky i křivdy by měly děti nasávat už spolu s mateřským mlékem, protože je učí překonávat překážky. Šamanské kouzlo vítězů spočívá v cestě, která je důležitější než cíl. Pokud ze sebe vydáme to nejlepší, nemůžeme prohrát. Naše jizvy ze zápasů se ukládají v paměti a proměňují ve zkušenost. Je cennější než síla.
Když psal Ota Pavel Duklu mezi mrakodrapy, napsal: „Ve fotbale – stejně jako v umění – se nedá nic nalhávat. Můžeš občas někoho podtrhnout, oblafnout, uškodit mu, ale trvale s tím nevystačíš.“ Právě on dokázal popsat svůj obdiv k vítězům, kteří vyhráli „pouze“ sami nad sebou. Vzpomínám si, jak jsem se jako malá rozplakala, když v jedné ze svých povídek, položil na závěr čtenářům otázku: „Copak každý může a musí být mistr světa?“ Někdo dobude vrchol hory, jiný se ho těsně před cílem vzdá, aby s nasazením vlastního života přivedl celou výpravu živou a zdravou zpátky domů. Kdo z nich je vítěz a kdo poražený?
Fotbalová hra má více variant než šachová partie. Chtěla bych tuto knihu věnovat všem klukům, kteří díky ní už okusili slanost prohraných slz a vřelost vítězného objetí, ale především zjistili, že člověk může prohrát jedině sám se sebou. Můj malý fotbalista napsal nedávno do památníku své spolužačce: „Nikdy se nevzdávej, nikdy se nevzdávej! I když mnohokrát zabloudíš.“
Slavnostní start
Kniha „Proč kluci milují fotbal“ měla parádní křest. V pražském divadelním Studiu Ypsilon se při něm spolu s autory a kluky z AFK Vršovice, o nichž kniha vlastně je, sešli zajímaví hosté.
Byli jimi fotbaloví internacionálové, bývalí vynikající hráči a pak úspěšní trenéři Werner Lička a Jan Suchopárek. A také domácí herecké hvězdy z Ypsilonky, které snad ani není nutno představovat – třeba Martin Dejdar, Jiří Lábus, Pavel Nový či Jan Jiráň.
Hovořilo se nejen o knize samotné, i když o ní především, ale také se dostalo na kulturní vložku. Po slovech jedné z ikon Baníku Ostrava Wernera Ličky (který vyzdvihl, že na rozdíl od knih, které opěvují slavné fotbalisty, až když jsou na vrcholu, tak tato se jim věnuje ještě před tím, než na něj vystoupí), a Jana Suchopárka, který svou přízeň dělí mezi Kladno a pražské Duklu se Slavií (ten přiznal, že když v ní večer poprvé listoval, tak si vzpomněl na své začátky a pak usnul s velmi příjemným pocitem na duši) se blýskli i samotní kluci z Vršovic (jinak také pravidelní účastníci fotbalového McDonalds´s Cupu).
Kluci z Unionu Vršovice a spisovatelka Zuzana Maléřová, která knihu o nich napsala
Už sice všichni nekopou za tamní AFK, ale jsou na Dukle, ve Slavii, Vyšehradu a jiných pražských týmech, ale lásku k fotbalu mají nadále společnou. A nejen k němu. Marek Kadlec zazpíval dvě lidovky, Martin Mandík zahrál na akordeon a Jeroným Bohdan předložil svou fotbalovou povídku, kterou přečetl Martin Dejdar. Kluci ukázali, že talent mají i na jiné činnosti, než jen na kopání do balonu, a naznačili, že se v životě neztratí, ani kdyby jejich sportovní dráha nemířila až do nebeských výšin.
Když už byla řeč o Martinu Dejdarovi - on i jeho herečtí parťáci zavzpomínali na své fotbalové zážitky, zazpívali pár písniček a parádně pobavili všechny přítomné. Křest se opravdu vydařil. O tom, jak bude úspěšná cesta nové knihy, už rozhodnou samotní čtenáři.
A ještě poznámka autorky knihy na závěr: „V knize ´Proč kluci milují fotbal´ nechybí ani holka. Jmenuje se Jitka a dnes válí fotbal za Slavii. A všechna ´proč´ v knize platí pro holky stejně jako pro kluky. Proč bolí loučení. Proč ustát velké prohry. Proč někdy nevíme, kam patříme“…
Odpovědi na tato ´Proč´, i na jiná, najdete v knize, která má 124 stran, 22 kapitol (začínajících "Proč...") a 62 fotografií. I když rychle mizí z předvánočních pultů, sem tam ji u nějakého dobrého knihkupce ještě najdete.
Pokud na ni narazíte, tak s koupí neváhejte. Může to být prima dárek pro vaše rodiče, sourozence, nebo třeba dědu s babičkou. Pokud mají vztah k dětem a jejich sportování (a nemusí to být jen fotbal), tak je určitě potěší.
(kop)
Foto Monika Navrátilová
