iMcSport.cz

„Jednou bych chtěl taky něco vyhrát! Nějaký velký závod. To by bylo…“ Bylo mu sedm, měl za sebou první třídu a sotva tušil, co by ho mohlo bavit. Ale dychtivě hltal televizní přenosy z olympijské Atlanty. Měl už své nejasné touhy a první ambice. Kanoista Martin Doktor si tehdy na krk pověsil dvě zlaté medaile. A tenhle neskutečný úspěch malému capartovi z pražského Barrandova ohromně imponoval. Pod kopcem ve Vltavě proteklo ještě hodně vody, než se k ní LUKÁŠ KORANDA vypravil a prvně sedl do lodi. Jenže ve třetí třídě, coby školák neposeda, dostal do ruky pádlo, posadili ho do kajaku a šoupli po proudu. Chvíli se tak u smíchovské loděnice plácal a cákal, pádloval, aby se neřeklo. Ale protože u vody byla parta a zábava, najednou ho to chytlo. Teď už si život bez tréninků, závodů, lodi a pádla, zkrátka bez kanoistiky nedovede představit. Jedním z jeho trenérů je dnes právě Martin Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz a mytický hrdina dětských snů. I Lukáš už míří k olympiádě, ta londýnská za dva roky je jeho velkou motivací. V loděnici pražského USK jsme si povídali po jednom z tréninků. Lukáš pečlivě osušil loď, uložil ji opatrně na krakorce mezi stovky dalších dlouhých štíhlých krasavic a dal se do vyprávění. Na řece štěbetal kanoistický potěr, sem tam projel po břehu cyklista, idylka, že byste ji na dohled rušné strakonické výpadovky nečekali. Není divu, že to tady toho výřečného a věčně usměvavého jedenadvacetiletého kluka tak baví.

 

 

 

 

Lukáši, jak to bylo na začátku? Zapracovaly geny rodičů, že jsi u vody a děláš kanoistiku na profesionální úrovni?

„Kdepak, moji rodiče neměli s kanoistikou nic společného. Že sedíme tady v loděnici, za to může náhoda. Moje přemíra energie v dětském věku. Ve druhé a ve třetí třídě jsem tak trochu zlobil svoji třídní učitelku. A ta vymyslela plán, jak ze mě dostat lumpárny. Poslala mě pádlovat.“

 

A byl klid?

„Ani ne, byl jsem pořád hodně živé dítě. Až věkem se to spravilo. Už jsem unavený tréninkem, jsem klidnější.“

 

Zlobil jsi? Byl jsi rošťák?

„Já myslím, že ne. To jen paní učitelka byla opačného názoru. Občas jsem vykřikoval, smál se, povídal, byl jsem akční. Když jsem něco věděl, musel jsem to vykřiknout.“

 

Dneska se vykřičíš na vodě?

„Spíš vypádluju. Utahám a dám pokoj.“

 

Na co vlastně myslíš, když jedeš?

„Na nic, jen na záběr, na techniku. Hodnotím si, jak jedu, co udělat líp. Soustředím se, abych jel nejrychleji ze všech.“

 

Jasně, to je při závodě. Ale co se ti honí hlavou v tréninku?

„To občas myslím na blbiny, to je fakt. Ale snažím se je vždycky rychle vyhnat a myslet jen na trénink.“

 

Proč jsi ve dvanácti přešel z kajaku do kánoe? V kajaku se ti něco nezdálo?

„Když jsem se dostal k vodě, tak všichni začínali na kajaku. Nebyly minikánoe jako dnes. Až pak šlo přestoupit do kánoe. V žácích se to dělilo.“

 

A kánoe je vyšší level?

„Ani ne, to se nedá říct. Ale vyhovuje mi víc.“

 

Kánoe je ale těžší na techniku, ne?

„To je pravda. Ale na kajaku je zase větší konkurence, po světě jezdí víc kajakářů.“

 

Dostaneš se vůbec někdy na vodu? Jen tak splout Lužnici nebo Vltavu? Posadit se do úplně jiné kánoe, nevratké, vzít kytaru, stan a večer opéct buřty...

„Jéje, to jsem nikdy nezažil a moc se těším, až se vypravím. Všichni říkají, že je to dobrý.“

 

Ani se školou jsi vodu nestihl?

„Školní výlety mě míjely, já byl vždycky někde na soustředění nebo na závodech.“

 

Dělal jsi i jiné sporty?

„Začínal jsem s fotbalem, hrál jsem florbal a dělal i jiné míčové sporty, ale ve třetí třídě mě naplno dostala voda. Nejdřív jsem chodil do loděnice jen tak, za zábavou, až později to začalo být vážnější.“

 

Jak bys přesvědčil a získal mladé adepty kanoistiky? Jakou reklamu bys svému sportu udělal?

„Kolem vody je výborná parta, je tu pohoda, kamarádi. Určitě bych vyzdvihl krásy přírody, takže i pěkné prostředí.“

 

Stíháš si uvědomovat romantiku okolo vody?

„Někdy jo. Když jsme byli nedávno v Chorvatsku, pozoroval jsem západ slunce, nekonečné pláně mořské hladiny. I na podzim bývá u vody moc krásně. Pořád je to pěkný.“

 

Máš sourozence?

„Mám starší sestru, taky pádlovala, ale nechala toho.“

 

Vydržet, to znamená hodně zabojovat, co?

„Chce to sebezapření, vytrpět bolest.“

 

Bolelo to hodně?

„Když jsem začínal, tak jsem s tím hodně bojoval. Poslední dny v týdnu mi bylo i špatně, měl jsem horečku, bolely mě svaly, klepal jsem se. Trvalo dva tři měsíce, než jsem si navykl na dřinu.“

 

Maminka se o tebe nestrachovala?

„Kdepak, ta byla ráda, že nedělám vylomeniny. Podporovala mě.“

 

Nikdy jsi neměl dvojku z chování?

„Nikdy, díky kanoistice vždycky jedničku!“

 

A jak studuješ teď?

„Letos maturuju na obchodní akademii. Mám hodný profesorky a profesory, vycházejí mi vstříc. A hlásím se na vysokou. Dal jsem pět přihlášek, tak snad jedna škola vyjde. Všechno jsem podal na ekonomické směry.“

 

Co jsi dělal v létě v šestadevadesátém?

„Vím přesně, na co narážíš. Pamatuju si jako dnes Martina Doktora. Jak dojel, jak stojí na stupních vítězů.. Říkal jsem si, že bych chtěl taky jednou něco velkýho vyhrát. Obdivoval jsem ho.“

 

Dnes se pravidelně potkáváte, že?

„Ano a často. Je trenér reprezentace a ještě patron projektu McDonald's Olympic Hopefuls.“

 

 

Lukáš Koranda s trenérem Martinem Doktorem a parťákem z repre i McD Olympic Hopefuls Tomášem Jandou

 

 

Máš talisman? On jezdil s pověstným pirátským šátkem s lebkami.

„To já nemám. Ale když se mi v nějakým tričku daří, povede se mi závod, tak si ho příště vezmu znovu.“

 

Ale vypereš ho, ne?

„No jasně!“

 

Míváš mozoly?

„Trochu, ale kůže na ruce ztvrdne. A je zajímavý, že z pádlování to není. Spíš v zimě, z posilovny, to mám puchýře.“

 

Kdy jdete prvně po zimě na vodu?

„Pádlujeme skoro celý rok. Hned druhého po Novém roce jsem byl na vodě. V Praze na Vltavě.“

 

Musí být hrozná zima…

„No to je. Děsná. Jednou jsme jezdili, když sněžilo. Říkali jsme si, že se můžeme koulovat.“

 

Máte rukavice? Jde to vůbec? Neztratíte cit pro pádlo?

„Máme neoprenové návleky, takové pytlíky, které zakryjí ruku i kus pádla, ale holá dlaň se pádla dotýká. Je v tom tepleji.“

 

A boty?

„Celý rok máme normální vietnamky. Ale do nich teplý ponožky. Když cákne voda do lodi, tak mrznou kolena, ale dá se to vydržet. Uvidíme, kdy mě dostihne revma.“

 

Co sis musel jako kluk odepřít?

„Přišel jsem o školní výlety, o společné akce. O diskotéky, ale po tom jsem nikdy výrazně netoužil. Ani do hospod mě to netáhlo. Spíš jsem kanoistikou získal. Tak mě nic nemrzí.“

 

Získal jsi vlastnosti? Přátelství?

„Hodně kamarádů, to je jasný. Ale i fyzickou kondici, dobrou psychiku. Myslím, že jsem získal i určité sebezapření, houževnatost. A jsem třeba i rád, že jsem nezačal kouřit.“

 

Jaké máš hlavní cíle? Je to olympiáda v Londýně 2012?

„Olympiáda už je za dva roky, to je motiv, na který každý den myslím. Je to dlouhodobý a hlavní cíl. Ty nejbližší mety jsou ale mistrovství světa a Evropy. Tam bych chtěl něco zajet.“

 

Máš nervy?

„Mám, hodně velký. Ale když sednu do lodi, tak to přestane.“

 

Co děláš, když nepádluješ a neučíš se zrovna do školy?

„Občas lezu po skalách. Moje přítelkyně Lucie se tomu věnuje profesionálně, tak mě vzala na skály a chytilo mě to. Jsem v přírodě, kterou mám moc rád. Ale lezu i v tělocvičně.“

 

Máš nějaké doplňkové sporty?

„Baví mě kolo, někdy jedu na trénink na kole a řadím ho i do přípravy. A koupil jsem si nové in-line brusle, jezdím třeba kolem Vltavy. No a v Račicích kolem kanálu, to je parádní. Je tam takové pětikilometrové kolečko s hladkým asfaltem, na něm večer po tréninku občas vyjezdím únavu.“

 

Kam ses všude s kanoistikou podíval?

„Viděl jsem toho už hodně, to je taky příjemná stránka sportu, zcestuješ svět. Loni jsme byli na reprezentačním kempu v americkém San Diegu, v národním sportovním centru. Potkali jsme tam plavce Michaela Phelpse. Bylo to senzační. Ale byl jsem po celé Evropě.“

 

Jaký smysl vidíš v programu McDonald's Olympic Hopefuls? V čem má pro tebe členství v této elitní společnosti význam?

„Je to ojedinělý a úžasný projekt. Podporuje mladé talenty, sportovce, pro které je těžké v útlém věku najít partnera, který podporuje nejen finančně, ale i morálně. Finance jsou důležité kvůli přípravě, ale i myšlenková podpora je nutná. V raném věku potřebujete cítit, že vám někdo věří a zajímá se o vás. Ten projekt do nás vkládá ambice, je to zároveň i zavazující.“

 

Máte k dispozici sportovní psychology, odborníky přes stravování, komunikaci…

„To je právě úžasné, že máme odbornou podporu po všech stránkách. Poradí nám se stravou, s mentální přípravou, můžeme se ozvat, když máme zdravotní problém.“

 

Když jsme u toho stravování, můžeš se najíst, co hrdlo ráčí, nebo úzkostlivě hlídáš, aby nepřibyl kilogram navíc?

„Právě, že se nacpu. A rád. A sladkosti, to je můj největší nešvar. Ale já to pak vytrénuju, vypádluju. Kdybych se pořádně nenajedl, budu nervózní a špatně by se mi jelo.“

 

Chodíš do McDonaldu?

„No jasně. Po škole se spolužáky každou chvíli. Poslední dobou mi moc chutnají saláty, ale dávám si i BigMac a cheesburger.“

 

Zpět k vodě, máš oblíbenou loď?

„Vždycky tu poslední, na který se mi jezdí nejlíp. Jak se lodě vyvíjejí, tak je měním a většinou jsem spokojený. Teď mám dva roky jednu oblíbenou. Červenou.“

 

Na barvě ti záleží?

„Nezáleží! Ale tahle barva se mi zalíbila. Oblíbenou barvu mám modrou, ale zrovna u téhle lodi mám rád sytě červenou. A nalepil jsem si tam Speedyho Gonzalese, postavičku z animovaného filmu.“

 

To je nejrychlejší myšák – kovboj v Mexiku…

„No právě. Tak toho mám, abych vyhrával.“

 

 

Lukáš Koranda

 

Narozen: 1. 3. 1989 v Praze

Přezdívka: Koris, Kory

Sport: rychlostní kanoistika, oblíbená trať 1000 m. S Radkem Miškovským také závodí na debkánoi (C2).

Klub: USK Praha

Trenér: Waldemar Fibigr (dříve Jan Mareš)

Sportovní vzory: Attila Vajda, Andreas Dittmer, Martin Doktor

Zájmy: sport, hudba, internet, filmy, knihy

Internet: www.lukaskoranda.cz

 

Největší úspěchy:

2009  5. místo na ME seniorů

          4. místo na ME do 23 let

2007 3. místo na MS juniorů v maratonu

          6. a 7. místo na MS juniorů

2005 2x 2. a 3. místo na EYOF (Evropský olympijský festival mládeže)

21 titulů mistra ČR v různých věkových kategoriích

 

 

 

Text Michal Chytil , foto Concept One

 

více na www.lukaskoranda.cz

 

.