Povídání s olympijskou nadějí
19. 4. 2010
Sjezdař každým coulem, už jako prcek na lyžích ujížděl rodičům a pálil to hlava nehlava z kopce dolů. Dvacetiletý Adam Zika je velkým talentem našeho lyžování. Pronásledují ho sice zranění, ale ani nepřízeň osudu mu nevzala jeho olympijský sen. Na ZOH do ruské Soči se chce člen týmu nadějí McDonald´s Olympic Hopefuls za čtyři roky určitě podívat!
Naši ze mě šíleli…
Tenhle kluk snese úplně všechno. Jen ne foukání na bolístky! To by se naštval, urazil a poslal by vás do háje. Potřebuje milion jiných věcí, jen ne litovat. Tvrďák, možná trochu hazardér, který má práh bolestivosti posunutý hodně dole, ale především bojovník a nezdolný rváč. Kdo jiný by dokázal jezdit na lyžích s přetrhanými vazy? A k tomu vyhrávat, nevzdat se nepřízni osudu? Dvacetiletý nepřehlédnutelný talent alpského lyžování ADAM ZIKA měl přetrhané „křížáky“ hned dvakrát. Možná i kvůli tomu nestihl tu skvělou a úspěšnou olympiádu ve Vancouveru. Brzdilo ho zranění, pracně sbíral body po evropských sjezdovkách, prostě to nějak zmeškal. Ale o to víc si umínil, že na další olympijské hry pojede stůj co stůj. Do ruského Soči v roce 2014. Určitě na to má, výsledky z letošního roku napovídají, že brzy skočí mezi nejlepší z nejlepších, rovnou do Světového poháru. Udělal obrovský skok, poté co se snad definitivně vyhrabal ze zranění.
Adame, to nepříjemné pojďme probrat hned na úvod. Ať to máme z krku. Jak to bylo s tvým zraněním?
„Byla to obrovská smůla. Na trať sjezdu střídavě svítilo sluníčko a střídavě byla ve stínu. Rozměkla, ale části byly ledovaté. No a já ve stovce vletěl do díry. Vypnula mi lyže, napálil jsem to do sítě a tou druhou lyží ji rozřízl. A do té sítě se mi ještě noha chytila a přetočila a přetrhl jsem si vaz. Vyletěl jsem potom mimo sjezdovku, no mazec.“
Fuj, to je karambol, že z toho až mrazí. To je div, že tady vůbec sedíš.
„Právě, že ani ne. Byl jsem skoro v pořádku. Sezonu jsem dojezdil. Měl jsem jen ty přetrhané vazy v koleni. Musel jsem jezdit s ortézou. Natékalo to, bolelo, tlačilo, nic moc. V březnu, hned po sezoně, jsem pak konečně šel na operaci.“
To bylo někdy před třemi lety, ne?
„Před třemi jsem si to urval. Ale před dvěma lety jsem si to utrhl podruhý.“
Cože? Takhle rychle po sobě?
„No jo. V létě jsem začal zase lyžovat, odjezdil jsem závody v Chile a v prvním závodě v Americe, ve slalomu, se mi to stalo znovu. Po půlroční rehabilitaci jsem si to obnovil.“
To je šílená smůla. Jak se to přihodilo?
„To bylo vlastně o rok později. Zabral jsem při slalomu v bráně, vyskočilo mi koleno a vazy ruply znovu. A zase jsem odjezdil sezonu. Zase s potrhanými vazy. Pak znovu na operaci, už jsem tam byl jako doma. Do toho mi spravovali ještě meniskus.“
Tak pověz, kdepak jsi tak populární pacient?
„V pražské Nemocnici Na Františku u pana doktora Marcela Staši. Už se známe, tam jsem jako doma. Ale udělal mi to skvěle, noha drží.“
Takže teď už je to vážně v pořádku?
„Už jo. Jezdím jenom s ortézou. Mám ji skoro tři roky, takže jsem zvyklý.“
Pojďme k veselejším tématům. Kdy jsi začal? Někdo říkal, že snad už ve dvou letech…
„Jo, asi jo. Říkali mi rodiče, že to bylo někdy okolo druhýho roku. Ale já si to samozřejmě nepamatuju. Viděl jsem fotky, jak mě naši drtili, hecovali, strkali a chytali. Jezdil jsem slalom mezi hůlkama.“
Kde jsi podnikal první krůčky?
„Ve Špindlu. My jsme tam vždycky přes zimu bydleli, máma tam pracovala. A sestra Lucka taky jezdila. Jen táta dělal v Praze a dojížděl na víkendy. Od rodičů to byla obrovská oběť.“
U tvých začátků prý stál Bohumír Zeman.
„No jo, byl jsem ve Ski klubu Špindl a on je tam šéfem. Tak s námi trávil plno času na svahu. Buď nás sám péroval, nebo dohlížel na trenéry, co nás vedli. To mě bavilo, byly to hezký roky.“
To je paráda, mít takové eso za trenéra hned v začátcích. Co by za to kdo dal!
„No jasně. Já si ho vždycky vážil, měl náš respekt, byl autorita. Ale že to je nejlepší český lyžař, to jsem se dozvěděl později. Ale je to super.“
Bál ses jako kluk?
„Ani ne, spíš jsem lítal po kopci, ujížděl rodičům. Drželi mě na laně a vždycky jsem se vyvlíkl. Skákal jsem, blbnul. Šíleli ze mě.“
Nikdy jsi nechtěl s lyžováním seknout?
„Ne, nikdy. Ani když jsem byl zraněný. Vždycky jsem se chtěl vrátit a dokázat si, že to zvládnu.“
Co rodiče, také lyžovali?
„Závodně snad ani ne. Táta byl instruktorem. A máma zase učila v lyžařské školičce prcky. Takže mám dobrou průpravu.“
Táta je jedním z tvých trenérů?
„Trénuje mě Ondřej Pešat. Ale druhým trenérem je táta. Hodně nám pomáhá. To totiž není sranda, postavit třeba obří slalom. Děsný. Vozíš balíky dvoumetrových tyčí po svahu, navrtáváš díry a pícháš je tam, utahuješ, aby nevyletěly.“
To si trenéři užijí.
„Každý popadne dvacet tyčí, vyjede nahoru a rozmisťuje slalom. Makačka. Stavíme to půl hodiny a ze všech lije pot.“
No, trenér tvrdý chleba má…
„Trenér možná, ale my taky pomáháme. Nejdřív si to přece musíme postavit a pak můžeme jezdit. A samozřejmě i sklízíme. Prostě nosíme na kopec a nosíme i z kopce.“
Kolik tak váží dvacet tyčí?
„Takových patnáct kilo? Schválně, zkus to zvednout a srovnat se s tím na lanovku.“
Aspoň posiluješ, nestěžuj si.
„Nestěžuji. Je to super, posiluji před tréninkem… a pak už nemůžu.“ (směje se)
Co je na lyžování nejobtížnější?
„Nic, je to super sport. Snad jen, že po minutě v obřím slalomu docela bolí nohy. A to ještě jedeš dvacet sekund. Musíš se kousnout. Je to takový sprint. Těžký je, to vím od sebe, když se musíš dostat ze zranění, překonat nepřízeň osudu.“
Pověz, jak ti pomáhá členství v McDonald’s Hopefuls?
„To je projekt s neocenitelným přínosem. Máme svého fyzioterapeuta, dietologa, psychologa. Máme mediální trénink. Kdykoli potřebujeme, můžeme v tomhle směru požádat o pomoc. A taky máme významnou finanční podporu. Vlastně jde o to, aby už i mladí sportovci měli profesionální podmínky, a to zde máme.“
A zalyžuješ si někdy i jako rekreant?
„Když je čas a pěkný sníh, tak rád jezdím volně. To se i piluje technika. A v brankách se pak driluje dál to ostatní. Dynamika, technika, razance, rytmus, schopnost najít ideální stopu.“
Co ti říká volný sjezd přírodou?
„No jo, jízda v prašanu, to je paráda. Když napadne půl metru, tak nám zruší závody a my si jdeme zajezdit do volného terénu. Strhnout si lavinku, zablbnout.“
Už se ti to povedlo?
„Jednu malou jsem utrhnul. Ujeli jsme ale do strany. Žádný velký riskování.“
Jak jsi na tom se školou?
„Studuju vysokou, ale mám individuální plán. Vybral jsem si geologii na přírodovědě. Uvidíme, jestli to půjde. Mám dvě priority, lyže a školu. Snažím se.“
Učíš se poctivě?
„Teď právě moc ne, přes zimu nestíhám. Ale mám prodloužený zkouškový do konce května. Ještě na to vletím.“
Komu v lyžování fandíš?
„Z našich fandím Ondrovi Bankovi a Kryštofovi Krýzlovi. A mám rád Američana Bodeho Millera, to je správnej řízek. Je svůj. Proti Rakušákům, kteří jsou takový nepřístupný, je on super.“
Proč jsou Rakušané studení?
„Jsou jako roboti. Oni jsou mezi sebou dost rivalové, nepřejí si úspěch. Je jich hodně, trpí přílišnou konkurencí.“
Stíháš vůbec nějaké koníčky?
„Hraju rád tenis a jezdím moc rád na kole. V létě to mám místo tréninku. Najet ve Špindlu třicet, čtyřicet kilometrů na biku, to je síla. Nahoru, dolů. Pak padnu a spím.“
Olympiáda nevyšla, zranění tě přece jen zbrzdilo. Co bude dál?
„Mám jasnou motivaci, jezdit na olympiádě za český tým. Teď to neklaplo, Soči snad vyjde.“
Od začátku roku do konce února jsi podle výsledkové listiny sjezdil dvaačtyřicet závodů. Není to moc velká porce?
„Ani ne, mě to baví, jel jsem i šest závodů za sebou v šesti dnech. Ale nevadí mi to. Odpočívám v autě, když jedeme.“
Bolí tě někdy zraněné koleno?
„Když je tvrdá trať nebo rozbitá, tak bolí. Ale druhý den je to dobrý. Jsou lyžaři, kteří mají pětkrát, sedmkrát operovaný koleno. To mě doufám nečeká.“
Kolik párů lyží vlastně vozíš?
„Dva až tři páry na každou disciplínu. Na obří slalom troje. Takže někdy jedu s deseti páry, to už je docela objemná bagáž.“
Pověz ještě, jak to vidíš se vstupem do Světového poháru? Jaké máš ambice a perspektivu?
„Jezdím závody Evropského poháru. Byl jsem už šestatřicátý a potřebuju se dostat do třicítky, pak jsou body a můžu se dostat do toho svěťáku. To je můj hlavní motiv. A ambice jsou jasné, jezdit Světový pohár trvale. A pak ta olympiáda v Soči, ale o tom jsem už mluvil…“
Text Michal Chytil
Foto archiv Adama Ziky
Profil
Adam Zika
Narozen: 16. 8. 1989 v Praze
Bydliště: Praha
Přechodné bydliště: Špindlerův Mlýn
Klub: SK Studenec
Osobní trenéři: Ondřej Pešat, Pavel Zika
Lyže a boty: Rossignol
Hole: Swix
Brýle a helma: Shred
Oblečení: VIST, Alpine Pro
Největší úspěchy:
2010
2. místo v italské Folgarii v obřím slalomu FIS
1. místo ve FIS závodu v Peci pod Sněžkou
2009
3. místo na mistrovství ČR v obřím slalomu
25. místo na MS juniorů v obřím slalomu v Ga-Pa
2006
1. místo na MS juniorů v kanadském Quebeku v celkovém hodnocení mladších juniorů
2002
1. místo v Air Canada Cupu ve Whistleru v neoficiálním MS žáků
