iMcSport.cz

Ewo, jak si má člověk vysvětlit název tvého třetího alba – Virtuální?

Virtuální je svět všude kolem nás, prostě moderní doba: počítače, mobily, facebooky… To vše je super, jenže zapomínáme ten normální život jednoduše žít. Tak jak to zpívám v jedné písni – „smajlíkem nemám ti dál co říct“… Je o tom, že bychom na přímý kontakt se svými blízkými neměli zapomínat. Esemeskou prostě nikoho neobejmete, smajlíkem pusu nedáte a mailem si nepodáte ruku. O tom je nová deska.

 

Zpěváci často říkají, že jejich nová alba jsou úplně jiná než všechna předchozí. Takže co můžeš říct o své Virtuální?

Je zase trochu jiná, je víc moje, protože jsem napsala pár svých textů a mám tam i jednu úplně svojí písničku – takový svůj debut a moc mě to těší! Neřekla bych, že je úplně vzdálená těm předchozím, ale stejně jako rostu já, vyvíjím se a taky dospívám, tak se chová i moje hudba.

 

Víme o tobě, že kromě hudby a zpěvu jsi také sportovně založená. Například jsi závodně lyžovala. Je možné, že kdyby ses v hudbě neprosadila, snažila by ses o úspěch v závodním lyžování?

Dnes to těžko posoudím, ale nemyslím si, že by ze mě byla dobrá lyžařka. Neměla jsem k tomu ty správné vlohy, cítila jsem to už tenkrát, když jsem se tomu věnovala. Byla to pro mě zábava, příjemně a užitečně strávený čas, ale nijak jsem to neprožívala. Zpívání mě baví mnohem víc.

 

Ke které další sportovní disciplíně máš blízko?

Teď nestíhám vůbec nic, ale sport mám obecně ráda, a když to aspoň trochu půjde, určitě si na nějaké aktivity najdu čas, rodiče mě k tomu vždy vedli. Ráda si zaplavu, zahraju tenis nebo volejbal. Nikdy mě ale nelákaly sporty, kde o výsledku rozhodují porotci – třeba krasobruslení, i když koukat se na něj můžu i tři hodiny, nebo gymnastika. Prostě to, co nejde změřit ani zvážit, připadalo mi to vždy nespravedlivé. A vidíte, kde jsem skončila.  Ve zpívání už to vůbec nelze změřit a zvážit, prostě je to o tom, co se komu líbí, nebo nelíbí.

 

Jaké sporty ti ale naopak nic neříkají a proč?

Nemám moc ráda ty agresivní, třeba bojové jako box. Ale třeba i hokej. Připadá mi to dost drsný. Ovšem když je v televizi, tak mám oči přilepené na obrazovce! Kamarádi mi říkali, že u nás v Třinci je každý hokejový zápas hodně velká show, tak doufám, že mi to někdy vyjde a zajdu.

 

Pro spoustu lidí jsi teď hudební vzor. Měla tys nějaký lyžařský nebo obecně sportovní?

Pro mne jsou vzorem lidé, kteří v různých oblastech života dělají nějaké výjimečné věci. Nemůžu mluvit o jednom člověku, je jich spousta. Nedávno mě dojal dokument o Nicolasi Wintonovi, který zachránil stovky židovských dětí. Je to prostě úžasné. A sportovní vzor? Hm, když jsem sledovala lyžování, tak jsem fandila Šárce Záhrobské – byla dobrá. A z chlapů Hermannu Maierovi.

 

Ke sportu neodmyslitelně patří fandění. Jaký jsi typ fanouška? Aktivní, co si třeba i rád zaskanduje, nebo spíš ten nenápadný?

Ne, ne, já když už fandím, tak hodně aktivně! Na školní závody klidně vlastnoručně vyrobím transparent a křičím v první řadě! Emoce jsou u mě někdy silnější než disciplína.

 

Prozradíš, komu fandíš, když se hraje třeba fotbal Česko proti Polsku?

To jsem zatím neřešila. Obvykle ale fandím „samozřejmě“ tomu, kdo vyhrává! :-)

 

V Polsku se ti daří v podstatě stejně jako u nás. Vnímají tě tam jako domácí, nebo zahraniční hvězdu?

Vnímají mě jako domácí, protože se jazykově nijak neodlišuji. Proto mě taky nominovali na cenu MTV Europe za Polsko v kategorii The Best Polish Act. Nebo jsem si odnesla cenu „Hit léta 2009“ z festivalu Sopoty a z dalšího v Opole pak cenu „Deska roku“. Často se ale lidé a taky novináři diví a ptají se, odkud vlastně jsem, že mluvím česky i polsky zároveň. To je prostě specifikum oblasti, ve které od narození žiju. Moji rodiče ani já jsme se nikdy nestěhovali, to se jen dějiny přehnaly přes území Slezska. Jsem moc ráda, že můžu využívat této přednosti ve svém dobrodružství s hudbou.

 

Jak se žije s vědomím, že máš tisíce fanoušků, kteří sledují každý tvůj krok a snaží se tě různě napodobovat?

Moc to neřeším. I kdybych fanoušky neměla, chtěla bych žít tak, abych se za nic nemusela stydět. Jsem věřící, takže vím, že bych špatné věci vědomě prostě dělat neměla. Když už se mě tedy někdo rozhodne napodobovat, neudělá snad taky nic šíleně špatného. Je to roztomilé, když si někdo ostříhá ofču, protože ji má Ewa Farna. To se mi už párkrát stalo.

 

Když už jsme zmínili ty sportovní vzory, jistě máš i své vzory hudební…

Nemám přímo vyhraněný názor, ale velice obdivuji třeba Bona Voxe a jeho U2 za myšlenky, které lidem dávají. Obdivuji Madonnu za vytrvalost a pí

li a neustále 150% nasazení a obdivuji i Lucii Bílou za její disciplínu a úžasný pěvecký potenciál. Poslouchám ale skoro všechno, třeba Pink a v poslední době to jsou Lady Gaga, Katy Perry, Linkin Park, Michael Jackson, Kevin Rudolf, Rihanna…

 

 

Tvá kariéra a vše kolem vydání nové desky ti teď zabírá veškerý čas. Není ti líto, že kvůli tomu nemáš žádný prostor pro své soukromé zájmy?

Ani ne. Mě to baví a navíc si nějaký ten čas na ty svoje blbiny najdu. Jen mi je občas líto, že mi uniknou některé zajímavé události, jako třeba koncert U2, na který jsem měla lístky půl roku dopředu, ale měla jsem generálku v Sopotech. Nebo když třeba nestihnu narozky kámošky nebo když mi uteče nějaká školní akce. Ale když to jen trochu jde, tak třeba jedu z koncertu v Hradci Králové rovnou do Havířova, kde máme školní akci. To je docela srandovní. Sama se občas divím, že mi to rodiče dovolí. 

 

Nicméně jistě stále nějakým způsobem trénuješ. Vždyť tvůj pohyb na podiu, navíc se zpěvem, určitě vyžaduje kvalitní fyzickou kondici. Co děláš proto, abys na pódiu mohla podávat ty výkony, co předvádíš?

Prostě často koncertuju, to je trénink sám o sobě. Navíc občas třeba stíháme i dva koncerty za den, a to už je fakt pořádný zápřah. Vím, že bych měla víc sportovat, a taky věřím, že na to jednou dojde. Teď třeba absolvuju taneční, takže se na parketu taky dost zapotíme a taky je sranda a hlavně mě to neskutečně baví!

 

Se sportem jsi propojená i jinak. Vystoupila jsi třeba na atletické Zlaté tretře v Ostravě. Mělo pro tebe nějaký zvláštní význam, že jsi zpívala Usainu Boltovi, nejrychlejšímu muži planety?

Jasně, to byl velký zážitek. Je to velký sympaťák a hodně obdivuju jeho klid, alespoň tak působí. Celá akce měla bezva atmosféru. Jsem za to pozvání moc vděčná. Našemu tělocvikáři jsem přinesla plakát s Boltovým podpisem a dostala za to čokoládu! Ale hlavně můj brácha, ten stál od Usaina asi jenom metr a pak byl „vysmátý jako lečo“! 

 

Zpívala jsi i na vyhlášení Fotbalisty roku, tedy opět hlavně pro mužský. Jací sportovci tě baví víc – atleti, nebo fotbalisti? Anebo třeba hokejisti?

Chlapi jsou chlapi. Jsou to sportovci a já mezi nimi nedělám zvláštní rozdíly. Jsou to taky jen lidé, takže si spíše všimnu, jestli je někdo milý, nebo dělá „ velká ramena“. Jsem ale ženská, takže mě prostředí sportovců určitě burcuje k co nejlepšímu výkonu.

 

Jak se ty ze své pozice v showbusinessu díváš na to, že hodně fotbalistů má za přítelkyně modelky?

To je o příležitostech, prostředí a o podmínkách, ve kterých žijí. Mají hodně možností se takto seznámit, takže je to asi přirozené, že občas v sobě najdou zalíbení. Sportovci taky mají hezká a vypracovaná těla, takže by se dalo předpokládat, že si na tom budou zakládat a že totéž budou vyžadovat u svých partnerek. Já ale nějak do té sorty lidí nezapadám. Neřekla bych ale, že je to pravidlo, všechno je o lidech, individuální.

 

A do třetice jsi měla vystoupení na Letní olympiádě dětí a mládeže v Táboře. Je nějaký rozdíl v tom zpívat pro dospělé publikum a pak pro teenagery, vlastně stejně starý lidičky, jako jsi ty?

Jak kdy. Někdy pozoruju, že si třeba i rodiče v koutě pozpěvují moje písničky, a vidím, že je dobře znají, ale do kotle by samozřejmě nešli. Děti jsou zase hodně bezprostřední a vidím, že se chtějí pobavit, zaskákat si, zamávat rukama…. Vždy je to o tom, aby se lidé dobře pobavili!

 

Více na www.ewafarna.cz

 

Autor: Jakub Cyrani