iMcSport.cz

Patriku, koukáš na kluky, kteří válejí ve finálových zápasech. Asi už něco umějí, když se dostali takhle daleko. Nenapadne tě, že zrovna tohle mohou být tvoji následovníci?

„Viděl jsem krajské finále ve Vlašimi, byl jsem na Spartě. Viděl jsem i dva dny zápasů v Plzni, viděl jsem toho spoustu a mám dojem, že tady někde se určitě najdou kluci, kteří budou jednou kopat ligu.“

  

Přišel by si tu na své i lovec talentů?

„No rozhodně. Viděl jsem pár hodně šikovných kluků. Je poznat hned, kdo je tahoun, kdo chce hrát a vzít na sebe zodpovědnost za zápas.“

 

 

Co je pro další vývoj zásadní v tomhle období?

„Už v tomhle klukovském věku si musíš uvědomit, jestli fotbalu chceš dávat všechno. I ve chvíli, kdy ti to nejde, nebo tě to nebaví. Anebo jestli to bereš jen jako povyražení a zpestření volného času. Buď to bereš vážně, nebo jen zabíjíš nudu. Tenhle rozdíl pak určuje, co bude dál.“

 

Co bys klukům doporučil?

„Je hodně faktorů, které ovlivní, jak daleko se s fotbalem dostaneš. Hodně překážek, které musíš přelézt.“

 

To nezní optimisticky. Hned na úvod překážky…

„Píli, chuť, radost ze hry, to můžeš ovlivnit. Pak je tu zdraví, které je kolikrát proti, trápí tě zranění a nedostaneš se daleko. Musíš mít štěstí. Na trenéra, na spoluhráče, na to, aby si tě někdo všiml. A talent. Když máš talent, měl bys mít i touhu. A teď si vezmi, že je tu i puberta. Když si s ní neporadíš a začneš blbnout, chytneš se partičky, tak to taky daleko nedotáhneš. Tak nějak tím vším proplout, nevzdat to, vydržet, to bych asi mohl doporučit.“

 

Patriku, co myslíš? Přijde zase silná generace, jako byla ta vaše? Ta z Anglie z šestadevadesátého?

„Přijde. Tomu věřím. Dorostou další šikovní hráči. Když vidíš, kolik tisíc kluků se baví tím, že hrají tenhle turnaj, tak ti musí být jasné, že ta generace na sebe nenechá dlouho čekat. Jsem optimista.“

 

Jak se to seběhlo, že jsi se stal patronem McDonald’s Cupu?

„Byl jsem osloven paní Jirákovou a Jirkou Vopršalem a dlouho jsem o tom nepřemýšlel. Vzal jsem to hned a je to pro mě čest. Potěšilo mě, jak velký je zájem o fotbal. Musím se zároveň přiznat, že jsem do té doby nevěděl, že tak obrovský projekt existuje. Líbí se mi to, mám z toho radost.“

 

V Anglii se nic podobného nepořádá?

„Myslím, že ne. Ještě než jsem odcházel, tak se tady nic takového nehrálo. Ani v Německu, ani v Anglii, kde jsem strávil většinu kariéry, nic takového nebylo. Tohle je unikátní formát.“

 

Chytne to kluky ve všech školách a klubech.

„Je to super. Když koukám tady na ty kluky, myslím, že budoucnost českého fotbalu není vůbec černá, jak se někteří domnívají. Děti o sport zájem mají.“

 

 

Pojďme k tvým začátkům. Kdy jsi začínal s fotbalem?

„V necelých šesti letech jsem byl na náboru ve Spartě a později jsem přešel do Slavie. To už je tak dávno. Kariéra uplynula jako voda.“

 

Kdy jsi dostal první kopačky?

„My tehdy hráli v gumákách, tedy gumotextilních kopačkách. Klasika, měli to všichni. Pořádné kožené kopačky jsem dostal až ve čtrnácti letech. Takže po osmi letech!“

 

A to byl svátek, co?

„No jéje. Měl jsem tehdy obrovskou radost. Pečoval o ně, málem je nechtěl obout. I když ve srovnání s dneškem, nic úžasného nepředstavovaly. Byly to nějaké botasky a jakmile zapršelo, tak se o číslo a půl vytáhly. Ty gumáky byly zase dobrý v tom, že jsi měl větší cit. Dneska už ale kluci nevědí, o co jde.“

 

Pověz, co tvoje ratolesti. Hraje syn fotbal?

„Malej hraje fotbal. No, malej… On už je skoro tak velkej jako já. Je mu patnáct a kope u nás na vesnici v Chabrech.“

 

Bude hrát ligu?

„Byl bych rád. Fotbalově na to snad má. Ale mám pocit, že mu chybí trochu dravost a výbušnost. Chodí hrát za starší žáky i za mladší dorost, takže mívá zápasy v sobotu i neděli, je hodně vytížený, má pořád co dělat a sport ho baví.“

 

Aspoň nemá čas na blbosti...

„Přesně tak. Nemá kdy na lumpárny. A my to navíc bereme tak, že nejdůležitější je vzdělání. V tom nám dělá radost, učí se dobře.“

 

Jak vzpomínáš na první fotbalové roky? A zůstala ti nějaká kamarádství z těch dětských let?

„Byly to krásné bezstarostné chvíle, i když tehdy jsme si to samozřejmě neuvědomovali. A to kamarádství mi taky zůstalo. Od žáků až dodneška. Nejvíc tě asi formují kamarádství z dětství, jsou nejopravdovější, nejupřímnější.“

 

I když jsi byl v Anglii, tak ti to přátelství vydrželo?

„Na krátký čas se přerušilo. Ale fakt jen na chvíli. Ten kluk se jmenuje Petr Lhotka, začínali jsme spolu ve Spartě jako špunti a dodneška jsme skoro v denním kontaktu.“

 

 

Hraje ještě fotbal?

„Už nehraje, zamiloval se do golfu. Věnuje se své práci a golfu. Ale protože golf hraju taky, tak se potkáváme i na hřišti. I když golfovém.“

 

Jak tě vlastně bavila exhibice? Zahráli jste si proti týmu hvězd.

„Moc. Pořád mě fotbal baví, užívám si to tím spíš, když vidím, že se kariéra nachyluje ke konci. Mám ještě rok smlouvu ve Spartě a už se těším na další sezonu. A těším se i na to, až si třeba zahraju proti kamarádovi Vláďovi Šmicrovi derby…“